Archive for category Knihy

Virtuální realita doma u stolu

Virtuální realita je snem každého kyberpunkera. S napětím očekáváme, kdy se počítačový průmysl dostane až k vytvoření Matrixu, abychom tam mohli prožívat své alternativní životy. Díky počítačovým hrám se k tomu blížíme mílovými kroky. Než se tam dostaneme, bylo by dobré se rozhlédnout a zjistit, že virtuální realita může být už teď u našeho stolu a to s nulovými nároky na elektriku.

strepysnuTou tajemnou nepočítačovou virtuální realitou jsou stolní hry. Jednou z nich je stolní herní systém Střepy snů, jež je zaměřen na vyprávění a prožívání příběhu. Na rozdíl od jiných stolních her, nejsou Střepy snů hra, kde spolu hráči soupeří, ale naopak spolupracují a budují společné dílo - příběh. Tato hra patří mezi roleplaying games neboli v českém překladu rolová hra, nebo hra na hrdiny. Tento fenomén vznikl v USA v 70.letech 20.století a existuje obrovské množství systémů pravidel (příkladem je D&D, GURPS, nebo české Dračí Doupě). V RPG hře hráč hraje přidělenou roli ve fiktivním příběhu. Jeden z hráčů, vypravěč (nazývaný také například Pán Jeskyně), si připraví dobrodružství, a umožní ostatním toto dobrodružství prožít v rolích postav, které si sami zvolí. Každý z herních systémů má svoje pravidla, podle kterých hráči hrají. Kromě prožívání připraveného příběhu je cílem také vyhrát, tedy překonat překážky, které vypravěč nachystal – v podobě hádanek, labyrintů, pastí a nepřátel. Hraje se s pomocí kostek, rozhodnutí hráčů, statistik, tabulek a výpočtů. U Střepů snů je však tato matematická část eliminována ve prospěch jednoduchosti, ve prospěch vyprávění příběhů. Svým konceptem se Střepy snů podobají interaktivního dramatu (LARP - Live Action Role Playing), kde hráči nehrají své role jen ve svých představách u stolu, ale s kostýmy a rekvizitami hrají své role naživo. Vše je mnohem opravdovější. Je to jako divadelní představení, které se hraje bez diváků.

Nevím, jak dlouho bude ještě trvat než se dočkáme skutečného Matrixu. Čekání na opravdovou virtuální realitu si tedy můžeme zkrátit ve virtuální realitě stolních Střepů snů.

No Comments

Vytváření emocí podle Davida Freemana

emotioneering1Dobrý příběh je ten, který v publiku dokáže vyvolávat emoce. Autoři knih, realizátoři divadla a tvůrci filmů znají způsoby jak na své publikum emocionálně zapůsobit. U těchto uměleckých děl diváci, posluchači nebo čtenáři pociťují radost, zklamání, strach, smutek a další emoce. Je toto možné zažít při hraní počítačové hry? Na tuto otázku hledá odpověď kniha Davida Freemana: Creating emotions in games vydaného nakladatelstvím New Riders v roce 2004. 

Spisovatel, dramaturg a pedagog David Freeman v této knize aplikuje na videohry svůj celoživotní výzkum metodiky vytváření filmových scénářů. Jeho schopnost rozložit jednotlivé aspekty scénáře, které ovlivňují vnímání publika je obdivuhodná. Tento systém technického vkládání emocí do scénáře podle přesně definovaných pravidel nazývá Emotioneering. Popisuje techniky jak pracovat s postavami, dialogy, skupinami, zápletkami, vývojovými křivkami, aby byly dost zajímavé, dostatečně hluboké, přitažlivé. Rozpitvává techniky jak působit divákovu pozornost a emoce.

Kniha je psaná velmi detailně a podrobně. V úvodních kapitolách je čtenář unesen množstvím postřehů a logikou fungování popisovaných objevů. Jednotlivé myšlenky jsou přehledně vysvětleny z mnoha úhlů a následně doplněny mnoha praktickými příklady. Je to dobré na pochopení, i když často má čtenář při podrobném vysvětlování pocit, že takový ignorant zase není. Nevýhodou je fakt, že myšlenek o vytváření emocí zas tolik není, takže zanedlouho autor dokola omílá stejné principy na rozdílných částech scénáře, způsobem, který činí text nezajímavým. Kniha tak od půlky ztrácí na zajímavosti, protože se začíná  opakovat opravdu nesnesitelně. Některé teze by stačilo říct jednodušeji a není nutné se k nim také stále vracet. Knihu by bylo možné zkrátit z dosavadních 500 stran na polovinu bez ztráty kvality.

I přes tyto formální nedostatky se však jedná o kvalitní titul, který do problematiky emocí a kvality scénářů v perspektivě videoher vnáší mnoho kvalitních myšlenek ze světa filmové scénáristiky a efektivních metod, které fungují. Kniha dokáže pomoci začínajícím scénáristům, ale udělá radost i zkušeným spisovatelům. Kniha, ale jistě není určená všem. Mnozí autoři mají přirozený dar skládat příběh hutně a intenzivně, takže je silný a plný emocí. Jak ale říká David Freeman, ne každý je ale Mozart, aby napsal své dílo napoprvé dokonale. Pokud nejsme Mozarti, můžeme se podle Freemana (s jeho knihou) stát Beethovenem a postupně a organizovaně svůj scénáristický epos postupně vypilovat do vynikajícího výsledku.

No Comments