emotioneering1Dobrý příběh je ten, který v publiku dokáže vyvolávat emoce. Autoři knih, realizátoři divadla a tvůrci filmů znají způsoby jak na své publikum emocionálně zapůsobit. U těchto uměleckých děl diváci, posluchači nebo čtenáři pociťují radost, zklamání, strach, smutek a další emoce. Je toto možné zažít při hraní počítačové hry? Na tuto otázku hledá odpověď kniha Davida Freemana: Creating emotions in games vydaného nakladatelstvím New Riders v roce 2004. 

Spisovatel, dramaturg a pedagog David Freeman v této knize aplikuje na videohry svůj celoživotní výzkum metodiky vytváření filmových scénářů. Jeho schopnost rozložit jednotlivé aspekty scénáře, které ovlivňují vnímání publika je obdivuhodná. Tento systém technického vkládání emocí do scénáře podle přesně definovaných pravidel nazývá Emotioneering. Popisuje techniky jak pracovat s postavami, dialogy, skupinami, zápletkami, vývojovými křivkami, aby byly dost zajímavé, dostatečně hluboké, přitažlivé. Rozpitvává techniky jak působit divákovu pozornost a emoce.

Kniha je psaná velmi detailně a podrobně. V úvodních kapitolách je čtenář unesen množstvím postřehů a logikou fungování popisovaných objevů. Jednotlivé myšlenky jsou přehledně vysvětleny z mnoha úhlů a následně doplněny mnoha praktickými příklady. Je to dobré na pochopení, i když často má čtenář při podrobném vysvětlování pocit, že takový ignorant zase není. Nevýhodou je fakt, že myšlenek o vytváření emocí zas tolik není, takže zanedlouho autor dokola omílá stejné principy na rozdílných částech scénáře, způsobem, který činí text nezajímavým. Kniha tak od půlky ztrácí na zajímavosti, protože se začíná  opakovat opravdu nesnesitelně. Některé teze by stačilo říct jednodušeji a není nutné se k nim také stále vracet. Knihu by bylo možné zkrátit z dosavadních 500 stran na polovinu bez ztráty kvality.

I přes tyto formální nedostatky se však jedná o kvalitní titul, který do problematiky emocí a kvality scénářů v perspektivě videoher vnáší mnoho kvalitních myšlenek ze světa filmové scénáristiky a efektivních metod, které fungují. Kniha dokáže pomoci začínajícím scénáristům, ale udělá radost i zkušeným spisovatelům. Kniha, ale jistě není určená všem. Mnozí autoři mají přirozený dar skládat příběh hutně a intenzivně, takže je silný a plný emocí. Jak ale říká David Freeman, ne každý je ale Mozart, aby napsal své dílo napoprvé dokonale. Pokud nejsme Mozarti, můžeme se podle Freemana (s jeho knihou) stát Beethovenem a postupně a organizovaně svůj scénáristický epos postupně vypilovat do vynikajícího výsledku.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články