shootemupZákladem dobré videohry je fungující herní mechanika. Příběh má až sekundární roli. Přenést slavné hry na plátna kin je proto velmi obtížné. Když filmaři zůstanou věrní předloze, je výsledný film ve srovnání s čistokrevnými hollywoodskými bratry nesrovnatelně horší. A že to nejsou jen prázdná slova, nám potvrdí samotné filmy - Lara Croft, Max Payne, Doom. Odpad! Herní hrdina, který ve filmu jedná sám za sebe, bez kontroly hráče, je nudný a nezajímavý. Hry bohužel ještě nejsou tak daleko jako Hollywood. Remediovat herní zážitek do filmové podoby se tedy může zdát nemožné. A přece se o to s odvahou pokusil snímek Michaela Davise z roku 2007 příznačně pojmenovaný Shoot ‘Em Up (v češtině Sejmi je všechny).

Příběh filmu Shoot ‘Em Up je jako vystřižený z počítačové hry. Možná by se slušelo přiznat, že film téměř žádný příběh nemá. Stejně jako v počítačové střílečce jakoby scénáristi pouze hledali vysvětlení, jak posílat na hlavního hrdinu nekončící řady nepřátel. A to se jim daří skvěle. Navodí situaci, uvedou hrdinu do nového prostředí a za krátkou chvíli už můžou nabíhat nepřátelé. A pak už se jen ukazují efektní záběry, jak tyto padouchy hrdina likviduje. Jednotlivé scény jsou provázány údernými hláškami drsného pana Smithe (hlavní hrdina v podaní Clive Owena) a krátkými dialogy gangsterů s panem Hertzem (hlavní záporňák v podání Paula Giamatti). Je až s podivem, jak dokonale film kopíruje herní strukturu - členění na jednotlivé lokace (levely), ve kterých je jen určitý typ nepřátel, uzavřené velkou akční scénou nebo soubojem s bossem (těžším nepřítelem).

Celkově příběh filmu smysl dává, ale není ani příliš zajímavý a už vůbec ne hluboký. Důležité na něm je to, že není nutné ho sledovat. Nejde o celek, ale o momentální zážitek z každé sekundy. Film má 80 minut a každá minuta je nabitá akcí se spoustou efektních a zajímavých nápadů. Co na tom, že většina z nich je za hranicí uvěřitelnosti. Než se divák stihne zahloubat do logiky nějakého záběru, objeví se tolik dalších akcí, že na původní problém rychle zapomene. Funguje to tak dokonale, že po skončení filmu divákovi zůstane příjemně prázdná hlava, možná s ní jen nevěřícně zakroutí. Film pobaví, aniž by nudil (napomáhá tomu i krátká stopáž). Díky humoru, nadsázce, žánrovému citování hodnotím tento počin kladně, nad hranicí průměru. Po zhlédnutí filmu je dobrý čas spustit si nějakou akční videohru a ve stylu pana Smithe pobít pár desítek nepřátel.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články